Šestinedělí

 Zdravím. Jak se máte? Od porodu jsem nebyla schopná pořádně nic sepsat. Až teď. Ano sice jsem zveřejnila článek, co jsem přečetla, ale to není úplně ono. Takže tady mě máte. Zkusím dát pár smysluplných myšlenek dohromady.

Po porodu jsem byla totálně kaput. V porodnici každý den nějaké návštěvy. To chápu, všichni byli zvědaví a nevyčítám jim to. Jen já byla hrozně unavená. A není se čemu divit, žejo. Na pokoji jsem byla naštěstí celou dobu sama a až když jsem odcházela, tak tam přivezli novou maminku. V nemocnici jsem byla hrozně psychicky špatná, nechtěla jsem tam být a už jsem se těšila domů. S Filípkem jsem nevěděla pořádně co dělat jako prvorodička. Naneštěstí to nevím ani teď :D 

První dva týdny od porodu jsem se nemohla pořádně ani pohnout. Bolel mě hrozně spodek. Nastřihlá jsem nebyla, malý mi udělal jen malou ranou na dva stehy. Ale měla jsem tam nějakou bouli či co, tak ta se ještě šila a pak nějaká kosmetická vada, prý abych pak doktora nepomluvila, že mi to tak nechal :D Takže doma jsem byla rozbolavělá, ledovat jsem to nechtěla, protože jsem náchylná na zánět močového měchýře. To by mi ještě scházela. Stačilo, že jsem odcházela z porodnice s antibiotiky. 

Malý ze začátku málo přibíral na váze, i když jsem ho měla u prsa pořád. Takže jsme vážili před kojením a po. Pak začal probírat pěkně. Jenže jsme přišli na to, že mu moje mléko nestačí, je hladný a mě se mléko nestíhalo tvořit když jsem ho měla co chvíli na prsu. Takže jsme museli začít s umělým mlékem. Po něm byl spokojený a neplakal nám. Stále se snažím kojit. Ne vždy to jde. Byla jsem z toho hodně špatná, a ještě asi aj jsem, ale důležitější pro mě je, že malý není hladový a prospívá. Tudíž mi nevadí, že musím sáhnout po umělém. Ale stejně se s tím pořád vyrovnávám.

Jinak už asi po týdnu jsme vyrazili na procházku. Od té doby chodíme každý den když to počasí dovolí. V kočárku zaručeně usne. A nebo ve vajíčku v autě :D 

Manžel mi hodně pomáhal, protože já nebyla schopná se o sebe vůbec postarat natož tak o malého. Pořád mi hodně pomáhá. Ještě pořád nejsem dospaná a už asi nikdy nebudu, ale občas mám příšerné stavy a je mi hrozná zima. 

Konec šestinedělí jsme zvládli, akorát malý je už plně na umělém mléku. Mě se netvořilo dostatek mléka a pak už se u prsa začal vztekat, propínat.. asi to neteklo tak jak chtěl.. spíš to neteklo vůbec.. Bohužel, co se dá dělat. Nejsme první ani poslední..