Přípravy na svatbu

 Hola, hou! Ahoj. Tak jsem se rozhodla pro tento článek. Některé to zajímalo a já si řekla proč ne. Aspoň budu mí i vzpomínku na to, ne jen na ten stres. Ale než se dostanu k přípravám, je potřeba jít do minulosti.. k zasnoubení. 💍

Pamatuju si to jakoby to bylo včera.. Byli jsme v restauraci, na večeři. Zničehonic poklekl a zeptal se jestli budu jeho. Ach taková romantika. 💓 Kecám, nic z toho se nestalo. Pardón, neodpustila jsem si to. Ale teď vážně. Opravdu si to pamatuji jakoby to bylo včera. Červenec. Bylo to týden před narozeninovou oslavou přítele. Byl pátek a jeli jsme k mé tetě a strýcovi je pozvat na oslavu. Přidala se k nám i mamka a nejmladší sestra. Bylo teplo, takže jsme si u nich skočili i do bazénu. Přítel trochu víc popíjel. Bylo to na něm dost vidět. Mamku se ségrou jsme vyhodili před barákem nějak kolem půl jedenácté večer. Kdybyste viděli to pozdvižení u babičky, že si matka dovolila tak dlouho nechat druhou ségru samu doma (v té době jí bylo 14let a je těžký puberťák.. a ano babička to strašně nafukovala..). No ale prostě jsme je vysadili a jeli domů, řídila jsem, jak jinak. 😂 Dojeli jsme domů. Byla jsem ráda, přece jen bylo nějak kolem jedenácté. Mě bylo špatně od žaludku a byla jsem dehydrovaná. Bolest hlavy. Tak jsem si zaparkovala a přítel, že ať počkám v autě. Tak teda dobře.. Ptám se jestli má klíče a on, že ano. Za chvilku došel, že jestli mám klíče, říkám, že nemám. Tak jsme ještě budili chudinu jeho babičku. Šel domů a hned zase zpět. Nasedli jsme do auta a donutil mě jet ještě další hodinu autem. Dokážete si mě představit, jak jsem byla nadšená. Dojeli jsme na rozhlednu Marušku na Trojáku. Tam jsme měli první rande. A nevím proč, ale od té noci snad pokaždé když jsme jeli domů a přítel byl opilý chtěl jezdit tam. Zamítla jsem. Ale zpět. Půlnoc. Já jen v tílečku a kraťáskách na rozhledně, kde vyfukovalo. Špatně od žaludku, velká žízeň. Šli jsme nahoru. Asi jsme vzbudili i nějaké trampy co tam spali. No ale prostě nic jsme neviděli, jen v dálce jak se blýskalo. Tak přítel si klekl - nejdřív jsem si myslela, že jak byl opilý tak se mu podlomily nohy. No ale pak vytáhl krabičku s prstenem a já mu na to kývla. A to byla veškerá sranda. Domů jsme dojeli po jedné hodině ranní a potkali se ve dveřích s jeho taťkou, který přišel z hřiště - takže taky napitý. No a to byl celý vyjímečný den.

Tak jak jsem se zasnoubila už víte. Teď jen v rychlosti jak se to dozvěděli naši rodiče. Prostě jsme k nim přišli a dala jsem jim ruku před nos. Tím to haslo. Bylo vymalováno. Velké gratulace.

Během týdne jsme si domluvili sál na hostinu, muzikanty, kuchaře, fotografa, kadeřníka. Víceméně to méně důležité. Až v půlce září jsme se dostali k farářovi a domluvili se s ním na termín svatby. Asi po třech měsících. Dobrý.. Termín naštěstí byl volný, ale prý jsme byli osmý ten týden co k němu na svatbu došli a to byla středa!

Říjen nebo listopad jsem si jela vybrat šaty. Furt jsem to oddalovala. Buď jsem měla školu, brigádu a nebo prostě nebyl čas. Takže teta se sestřenkami jela semnou, protože se chtěla domluvit i na šaty pro družičky. Chtěla jet i svědkyně, ale neměla jsem už v autě místo a ona má taky dítě. Vyzkoušela jsem asi čtvery nebo patery šaty, než jsem se vrátila k těm prvním (klasika). Složila zálohu a šaty mám zamluvené. Zbytek půjčovného zaplatím až si pro ně přijedu. V diáři mám napsané kdy zavolat, abych se mohla domluvit na zkoušku.

Zde fotka bez hlavy. Omlouvám se za kvalitu.

No a pak to zase nějak vyšumělo.. Nic jsme neřešili.. nebo nebyl čas? V lednu jsme chtěli jet na prstýnky, ale bohužel kvůli slavnému lockdownu bylo zavřeno. Pak jsme začali dělat rekonstrukci a přítel chytil covida. Takže zase nic. No a a ta kuchyň - článek o ní zde - jsme dodělali na začátku března, ale stejně, furt něco bylo a neměli jsme čas. Hlavní byl úklid po rekonstrukci. No ale zase na druhou stranu, aspoň jsme se domluvili na barvách. Takže svatba bude bílo-modrá (spíš tyrkysová, ale klidně i tmavě modrá). Něco takového.

 

Nějak mezi tímto obdobím jsme ještě řešili dort. Svědkyně má kamarádku, která se tomu věnuje, takže jsme se domluvili jaký bychom chtěli mít. Z hlavy teď ani nevím, ale někde to mám napsané. Ještě nás čeká nějaká ochutnávka dortu. Ale kdy nemám tušení. Budu se na to muset zeptat. Naštěstí máme jen jeden dort. Vím, že se dávají i dorty maminkám, ale když přítelova mamka nežije, tak moje ho nechce. Takže dáme jen květiny a nějakou drobnůstku. :)

Na konci dubna jsme jeli do Brilasu. Vybrali jsme si na internetu prstýnky a chtěli je vidět na živo. No zklamalo nás to. Na prodejně jsme vybrali další, ale když jsme viděli tu cenu, tak jsme řekli, že se ještě podíváme a přijdeme později. Takže nic. Měli jsme vybrané tyhle..

V období kdy jsme nic nedělali, a to už nevím ani pořádně kdy, tak jsme vymysleli i dárky pro hosty a svědky. Svědci dostanou tyrkysové triko s nápisem nejlepší svědek/svědkyně. Pro hosty budeme objednávat čokoládku a propisky na památku. Děti dostanou navíc ještě bublifuk.

V půlce května jsme řešili svatební oznámení. Takže jsme hledali nějaké, které se nám bude zamlouvat. A našli jsme. Takže přes týden (3.-9.5.) jsme řešili pozvánky. Psala jsem do té agentury jestli nám mohou udělat nějaký náhled než se rozhodneme je zakoupit. Byli milí a vyšli nám vstříc. Vypadalo to fantasticky, takže jsem v pátek řešila už jen drobnosti jako kam to poslat, kolik to bude stát a co napsat na svatební pozvánky (ke stolu). A bum! Pozvánky byli na světě. O týden později v pátek mi psala Česká pošta, že mi budou doručovat zásilku. Dostali jsme je 17. 5., ten den jsme jeli na schůzku s fotografem. Strašně příjemný chlapík. A v ten samý den jsme ty oznámení rovnou vzali mojí rodině, jeho ségře a pak obešli sousedy.

 Tohle oznámení jsme si vybrali, je ze stránky. Stejné i obálky a pozvánky ke stolu.

V týdnu  (10.-16.5.) mi psala fotografka, že nám musí zrušit termín focení. To mě trochu zklamalo. Musela to zrušit, protože jde za svědkyni sestřenici a sestřenice kvůli covidu přesunula svatbu na náš termín. Takže to chápu, rodina je přednější. Ale naštěstí mi poslala kontakt na jednoho fotografa. Takže jsem mu volala a domlouvali jsme se na schůzce, abychom si řekli co a jak. Jak už jsem psala výše, příjemný chlapík. Došli jsme k němu a on hned ať si tykáme. No a mě to nešlo přes pusu :D Domluvili jsme si kde, co a jak. Taky nám navrhnul, že by mohl udělat fotokoutek, ale že nemá foťák co z něho vyjíždí ty fotografie rovnou. Tak jsem říkala, že to není problém, že to už mám ošéfované. Takže teď je mou náplní kupovat náplně :D

Jen taková vsuvka.. přemýšlím, že bych si ten foťák i koupila, ráda bych ho měla doma.

Kosmetička. Tu jsem taky řešila. Chtěla jsem bývalou spolužačku, která to vystudovala, ale prý to už nedělá.. 2 roky po maturitě. Dobrý. Nu ale co. Každý ať si dělá jak chce. Tak jsem poprosila svědkyni jestli o někom neví. Ta sehnala kosmetičku, za zkoušku a pak na ostro by si vzala tisícovku, ale to se mi zdá i docela dost. Nevím nepohybuju se v tom, nikdy jsem u kosmetičky nebyla. Pak mi přítel říkal, že se může zeptat kamaráda, jeho mamka malovala jeho ségru na svatbu zadarmo, protože se bavili s jeho mámou. Ale říkám si, že by to mohlo být levnější. Protože se s ní vlastně taky známe, bydlela ve stejné vesnici jako já. Takže přítel jí volal. Udělá to za 700. Což je pro mě lepší. Takže vyhráno!

Dále co jsme neměli vyřešené byly květiny. Kámen úrazu. Netušila jsem kde kupovat. Naštěstí teta pomohla. Zeptala se známé co má květinářství jestli by pomohla. I jí dělala květiny na svatbu. Takže jsme teď museli najít volné datum kdy zajet a vybrat květiny. Jeli jsme v týdnu na ně 18.5. Víceméně jsem to všechno odkývala, protože jsem neměla absolutně žádnou představu. Hlavní je, že je to domluvené a případně se to dá ještě změnit kdyby něco, ale myslím, že to zas nehrozí.

Doprava. Naštěstí strýc dělal u autobusů a má tam kamaráda, takže se zeptal. Jeho kamarád říkal, že u Arrivy je to drahé. Tak jsem napsala na MHD jestli by mi to mohli nacenit a pak jsem psala i do Arrivy. Nakonec to vyšlo u Arrivy o něco levněji. Ještě musíme spočítat, kolik lidí pojede autobusem.. 

 

Nepodstatná rozlučka se svobodou. Upřímně vůbec netuším jak to uskutečnit, vůbec nevím co bych chtěla dělat nebo kam jít (př. lázně). Možná mi bude stačit nějaké posezení v nějakém podniku a tím to hasne. Upřímně, ani se mi do toho nějak nechce. Možná ani nějakou rozlučku dělat nebudu.

Další věc. Svatební cesta. Další kámen úrazu. Víme kam. Přítel chce jet na Malé Divy. Nemám nic proti, jen mě štve ta cena. Takže hledáme možné alternativy. Přemýšlíme, že bychom jeli bez cestovky. Akorát potřebujeme někoho kdo nám to zařídí :D Pokud by to na vlastní pěst vyšlo všechno co nejlevněji na osobu, byla bych šťastná, přece jen nevydělávám miliony :D Jenže pak jsem našla docela dobré ceny na Zanzibar a opět bez cestovky, takže teď přemýšlíme o něm.

Úprava - Nakonec jsme se rozhodli, že nikam nepoletíme a zůstaneme tady v Česku. Našli jsme si nějaký pobyt s wellness na týden a to nám bude bohatě stačit. Příští rok někam zaletíme.

 

Na konci května jsem si i pořídila svatební boty! Byli jsme se koukat a v jednom obchodě neměli moji velikost, tak se volalo, jestli mají v druhé pobočce tu velikost a neměli. Nakonec jsem měla ještě menší velikost, 36! Fakt prťatá noha. Ale mám je!

Tak zpět ke snubáků. 2.6. jsme chtěli jet na snubní prsteny do Valašských Klobouk. Jeho sestra tam prý před 6 lety koupili prstýnky za 11 tisíc za oba. Tak jsme si říkali, že to zkusíme. Přítel tam volal a nikdo to nebral a pak našel negativní recenze. Takže jsem navrhla, že bychom mohli buď do Uherského Hradiště sjet, nebo do Napajedel. Sjeli jsme do Napajedel. Tam jsme si vybrali snad hned. Takže jsme složili zálohu a teď už jen čekat na výrobu. :)

 

Co dál? Jo šaty pro družičky. Družičky jsme zvolili, moje nejmladší sestra (10), tři sestřenky (10, 9 a 7) a skoro neteř (3). Druhá sestra nechtěla jít a ani mi to nevadí :D Takže mamka a teta chtěli půjčit šaty, ale pak si řekli, že je to zbytečné půjčovat za takové peníze něco co můžou zničit. Protože ty naše ďáblice by přišly na způsob jak to udělat. Takže si říkali, že by něco koupili a aby se to dalo nosit i v létě nebo na nějaké jiné akce. A rozhodně bílé být nemůžou, protože jsou všechny prasata :D Takže jsme hledali, které jsou nejlepší. Nakonec jsme vybrali asi troje, ale zvolili jsme ty poslední. Posílala jsem to ségře od mojeho, jaký na to má názor. Ani na tyto, ani na předešlé mi vůbec neodpověděla. Je to asi dva týdny bez odezvy. Takže jsem říkala mojemu, aby jí zavolal jestli bude tak hodná a vyjádří se. Protože mamka s tetou by je rády objednaly.  Přidám fotku. Tak jí volal a nebrala to. A ona má ve zvyku volat mojemu když nejsme doma, nebo máme práci, nebo někde jsme.. A pak to nebere když jí člověk dvakrát volá.. Vsuvka - nakonec jsme se domluvili a objednali to. Sláva!

Tak a to by bylo asi vše co jsem chtěla sdělit. Omlouvám se že je to takové mišmaš, ale dávala jsem to dohromady tak jak jsem si to pamatovala, nebo mi to vyskočilo v paměti.

Vaše nevěsta Krista